Dyrhólaey

Dyrhólaey je mys na jižním pobřeží Islandu. Leží nedaleko vesnice Vík í Mýrdal v regionu Suðurland. V blízkosti mysu se nachází ledovec Mýrdalsjökull, laguna Dyrhólaós a pláž s černým pískem. Z okolního moře vystupují útesy Reynisdrangar, z nichž nejvyšší je s 66 m Háldrangur. Na poloostrov vede cesta Dyrhólavegur, která má od roku 2022 zpevněný povrch. Mys byl původně ostrovem, který byl vytvořen podmořskou vulkanickou činností před zhruba 100 000 lety a postupně se propojil s pevninou. Skála je tvořena tufem a doleritem a vypíná se do výšky 120 m nad hladinu Atlantiku. Protáhlý poloostrov je zakončen skalní branou širokou asi 50 m, která dala místu název (Dyrhólaey znamená doslova „ostrov dveřního kopce“). V roce 1993 proletěli obloukem jako první lidé Arngrímur Jóhannsson a Árni Johnsen na letadle Citabria. Námořníci tento orientační bod nazývali Cape Portland. Byl nejjižnějším výběžkem Islandu do roku 1918, kdy erupce sopky Katla vytvořila v blízkosti nový mys Kötlutangi, zasahující o 500 metrů dál na jih. Kötlutangi se však zmenšuje v důsledku eroze a podle odhadů bude v polovině 21. století Dyrhólaey opět nejjižnější. Nachází se zde maják. V roce 1910 byla postavena ocelová věž, kterou roku 1927 nahradila budova podle plánů Guðjóna Samúelssona, vysoká 13 m, jejíž bílé zdi jsou viditelné zdálky. V budově se nacházel byt strážce majáku, který byl po přechodu na automatický provoz v roce 2015 přebudován na hotel. Na mysu hnízdí alkoun úzkozobý, rybák dlouhoocasý a papuchalk severní, byla zde proto roku 1978 vyhlášena přírodní rezervace a v květnu a červnu je vstup turistům zakázán.

Zdroj: wikipedia