Dalších 14 dní v pekle socialistického ráje - KLDR
Cestopis
Den druhý
Ráno se jdu na chvilku projít kolem hotelu, nikdo nic neřeší, ale po světle se ukázalo, že je to fakt cul-de-sac v lese a žádná jiná příjezdová cesta sem nevede. Mlha jako u rybníku Brčálníku, takže ani z 25. patra není nic vidět. Snídaně OK, když pominu různou korejskou zeleninu a vývar z rýže jsou tady trochu přesmažená míchaná vejce, chleba, máslo a místo marmelády jablečný protlak alias dětská "přesnídávka". Jestli to takhle bude pokračovat, nemám námitek, dokonce tam snad bylo nějaké maso, ale to předpokládám zbylo od večeře. Později se ukázalo, že se budeme do hotelu Sosan vracet, takže snídaně máme na první týden relativně jisté.
Naše skupina má odjezd v sedm, ukázalo se, že v sedm tři, kdy přicházím na recepci (poučen z předchozích nezdarů) jsem tady sám s jedním frankofonním Arabem, ale zbytek už je v busu. Bohužel na nás čekají způsobem "v busu", a my čekáme na zbytek v lobby. Not realy good idea.
První zastávka je hrobka jakéhosi krále, potkávám Poláky co znám z letiště. Jako dobré, normální historická památka, žádná revoluční blbost. Pak jedeme po dálnici na Wonsan. Představte si (kdo znáte) výpadovku z Prahy na Zdiby. Tak nějak to vypadá. Akorát to má povrch jako ulice "U Sluncové" v Praze před rekonstrukcí. Jedem tak cca 55 km/h, a to je dálnice placená (jsou tu normálně značky s rukou a dolarem, a výběrčí budky na sjezdech a nájezdech. WTF.
Další zastávka je odpočívadlo u nějakého jezera, dá se tu koupit nějaké občerstvení, ale já blbec si zapomněl keš v autobuse a autobusák zamkl a někde odpaluje jednu za druhou. Nevadí, máme v autobuse vodu nakoupenou včera. Next stop, vodopád Ulim, je taky fajn, kousek se jde pěšky, sice hodně betonu a rytiny ve skále (rok objevení - 2001), ale vodopád pěkný a žádná propaganda. Škoda. Skoro bych chtěl vědět, že se tady narodil Kim Čong-Un, když se jeho matka s otcem Čong-Ilem vraceli z návštěvy Wonsanského kolchozu. Do Wonsanu dojíždíme před třetí, na oběd. Mazec na to, že jedeme od sedmi, po dálnici, měli jsme dvě tři zastávky a je to 200 km. K vodopádu ale odbočka cca 20 (10+10) km, a místy se jelo i 15 km/h, serpentiny, kopce, a bus moc netáhne.
K obědu dva druhy ryby a milión předkrmů, jsme mile překvapení, dokonce máme plný set nářadí, tj. hůlky, vidličku, nůž i lžíci. K tomu nic moc chaluhová polívka a hromada rýže. Byly i hranolky s kečupem. Pivo, voda v ceně, dalo se i něco dokoupit.
Ve Wonsanu vidíme loď, kterou použila severokorejská olympijská družina na cestu na jih, a pak jedeme do dětského kempu, takového ozdravného panelákova v přírodě, je tu hodně sportovišť, voda, tobogány... proč ne. Jezdí sem i děti zasloužilých straníků ze zahraničních spřátelených zemí. Nevypadá to tu jako žádná maškaráda, dětí je tu dost, ikdyž pokoj, který nám ukázali (až na prádlo na sušáku), vypadal neobývaně. Ale jsou jich tady stovky. Kapacita tisíc dětí, v reálu odhaduju tak několik menších stovek, ale prý je tady ještě druhá budova.
Další zastávka je konečně revoluční místo, výstavka "nádraží a vlak", původní městská stanice a vlak, kterým odsud jel kdysi Kim Ir Sen do Pchjongjangu. Dnes je nová stanice a prý to trvá dvě hodiny. Trochu to nedává smysl, když po dálnici je to sem minimálně dvojnásobek (možná mají super koleje a tunely).
Dost si zajíždíme na nějakou tu propagační farmu, viděli jsme toho mnohem víc, než minule, normální pole, sklizeň, sušení kukuřice ve velkém, i nějaká zvířata, dokonce i uvěřitelný byt místní průvodkyně, který nevypadal dost okázale na to, aby byl fejkový, ale nebyla to ani žádná nuzná pastouška. Imho OK.
Dál jedeme kolem moře, slunce zapadá, je tma jako málo kde. Průvodce Majkl navrhuje koupačku v moři, ale samozřejmě jenom já jsem blázen, takže jdeme, úplně po tmě, jenom my dva, zbytek někde "zpívá" (vysvětlím dále) nebo sedí v autobusu. Všude kolem světélkují nějaké plovoucí potvory v záři hvězd, zážitek na celý život. Omlouvám se, že celý bus musel na nás čekat, ale vymyslel to průvodce a já jsem pro každou špatnost.
Korejský vtip
Na korejské svatbě se pětiletý klučina zeptá mámy na celé kolo: Mě se chce čůrat. Máma to nějak zařídí, ale pak si vezme klučinu stranou a říká: "To takhle nemůžeš řvát na celé kolo. Prostě přijď za mnou a řekni, že bys chtěl zpívat. Já tomu budu rozumět." Po nějaké době je klučina na návštěvě u dědy, přes noc. Ve tři ráno se vzbudí a chce na záchod. Jde za dědou a říká: Chtěl bych zpívat" Děda nechápe, pošle ho spát. "Ale já bych chtěl moc zpívat", opáčí jinoch. "Tak mi potichu zazpívej do ouška", na to děda...
Od té doby máme i my ve skupině instrukci, že se "chodí zpívat". Takový milý eufemismus, něco jako když v "How I met your mother" všichni "jedli bagetu".
Poslední asi dvě hodiny cesty k hotelu Kumgangsan (to je to místo kde se potkávají rodiny ze severu a jihu, asi jste viděli ve zprávách). Dostal jsem skvělý nápad - rozchlastat průvodce. V nestřežené chvilce jsem nápad vysvětlil kolegovi z Rakouska, a za hodinu už je družba jak má být, valím konverzaci v němčině jako týden po maturitě, pak když rakouský kolega a jeden (francouzský) průvodce odpadne tlačíme německého Kima do konverzace v korejangloněmčině, je to super jazyk kterým si oba krásně rozumíme a na pořadí slov vůbec nezáleží. Navrhuje dokončit konverzaci po večeři nad žejdlíkem piva. Nebráním se.
Přijíždíme na hotel, check-in, večeře celkem dobrá, zase něco od ryby, hodně zeleniny, rýže, nějaká placka, voda, pivo je třeba si koupit. Kupuju za dva americké prezidenty a dostávám čtyřicet evropských hvězdiček. Další družba se nekoná, německý průvodce (Kim) instruuje děvočky za barem ať máme ráno připravené dva ledově vychlazené zrzečky na cestu do hor, tj. hike. Sprcha, napsat report, je 0:44, budíček mám na 6:30. Howgh, pro dnešek to stačilo.
Forrest Gump
Máme ve skupině takového týpka. Nor. Vypadá trochu pomalejší, své portfolio kreditních karet byste mu asi nesvěřili, ale zabral si v autobuse Francouzského průvodce (ten umí i anglicky), a tahá z něho stovky kilometrů rozumy. Otázky na hraně a za hranou toho, co bych byl položit já, typu "Potkal jste někdy Jihokorejce"? "Víte, kdo je Otto Warmbier"?, otázky na mzdy, věk. Bezelstně, jak by napsal Vodňanský a Skoumal: S úsměvem idiota. Neslyším toho moc a obvykle mám plné ruce práce s udržováním průvodce Kima v dobré náladě. Později se ukázalo, všechno jenom hraje. Je to matfyzák a otázky jsou přesně cílené.